Co přinesl Vítězný únor ženám? O rovnoprávnosti se jen mluvilo | Plus

Vzpomínky na doby, kdy stát každému zajistil práci, se dobře poslouchají, zvlášť když přijde krize. Jenže jak to v ČSSR bylo doopravdy? Komunisté zavedli podle sovětského vzoru pracovní povinnost, která platila až do roku Pro jednotlivce znamenala jedinou výhodu: skutečně se nemusel příliš starat, jestli si vydělá na základní živobytí, protože do nějakého zaměstnání ho orgány státní správy vždycky přidělily a výplata mu většinou stačila na jídlo a na nájem. Potíž nastala ve chvíli, kdy byl člověk nadaný a schopný, kdy mu záleželo na tom, aby jeho práce měla smysl, kdy si chtěl sám určovat budoucnost — pak čelil dnes již těžko představitelným překážkám.

Jak píše v obsáhlé odborné knize Komunistické právo v Československu Barbara Havelková, osobní svoboda rozhodování, zda pracovat a kde, byla minimální. V podmínkách centrálně řízené ekonomiky nebylo možno pracovat pro nikoho jiného než pro státem kontrolované podniky včetně družstev a práce pro stát byla opředena sítí administrativních povinností a správních i trestních sankcí. Podle vládního nařízení z roku byl člověk, který nestudoval nebo nebyl zaměstnán, povinen hlásit se o práci na obvodním národním výboru obdoba radnice.

Pokud tak neučinil, považovalo se to za přestupek. Další vyhýbání se práci tj. Havelková dodává:. Práce jednou stanovená navíc mohla být bez jejich souhlasu změněna… Kvalita plnění pracovních povinností pak nebyla jen věcí zaměstnávající organizace, ale státního zájmu.

Nenechte nepřátele svobody vyhrát. Podpořte HlídacíPes. CZ a vyberte si jednu z řady odměn. Nicméně stát, tedy KSČ, si prostřednictvím všemožných úředníků ponechával právo každou změnu posvětit čili opět přicházely na řadu konexe a korupce. Kritériem schválení pak nebyly jen pracovníkovy schopnosti, jeho potřebnost a kvalifikace, ale též politický profil.

Ve většině oborů neexistovala možnost volného kariérního růstu, protože politická kádrová kritéria byla rozhodující. Zaměstnání se před rokem stalo hlavním prostorem kontroly občana-pracujícího. V podniku dostával posudky, v podniku se hlídalo, zda neprojevuje nesouhlas s režimem. U odborářské organizace v ČSSR Revoluční odborové hnutí nenašel zastání, protože i ta byla centrální a podléhala direktivám jediné vládnoucí strany.

Kvůli všeobecné povinnosti mít jakékoli zaměstnání se Československo, oddělené od svobodného světa elektřinou nabitými dráty, stalo jakýmsi obrovským táborem nucených prací. Mělo to pochopitelně důsledky i pro stav hospodářství: podniky zaměstnávaly tisíce zbytečných lidí, kteří v práci často jen utloukali čas, předstírali činnost nebo se věnovali soukromým záležitostem. Spoustu zaměstnanců postupně přestalo zajímat, co a proč dělají — ideálem bylo místo, v němž se člověk nepředřel nebo z nějž plynuly výhody pro šedou ekonomiku.

Rolníci pracovali v družstvech a ve státních statcích, soukromě hospodařit nesměli. Československo bylo po válce bohatší než například Rakousko — o třicet let později sice mělo plnou zaměstnanost, avšak životní úroveň průměrného českého a rakouského dělníka se vůbec nedala srovnávat. Platbu on-line zabezpečuje Darujme. Chtěl bych odkázat na 3 České filmy, které dokazují, že za komoušu měli všichni práci.

Oldřich Jasný — Všichni dobří rodáci 2. Jiří Menzel — Skřivánci na niti 3.

Sex a vztahy | Milenci vdaných žen | inadhled

Hynek Bočan — Boomerang. Samozřejmě by se dalo najít spousta jiných, ale tyto dle mého výběru jsou jedinečné! Jiste by se nasly i jine filmy ale film je film , a zivot je zivot!

Nechapu proc pisatel dava slovo prizivnik do uvozovek. Polovinu zivota jsem pracoval v techto nucenych taborech a nikdy jsem nezazil , ze by nekoho preradili , nebo dokonce vyhodili!

Ti chytrejsi a pracovitejsi dostavali za nadstardantni vykony odmeny, napr, za zlepsovaci navrhy! Sam jsem jich mel cca 5 rocne, a odmena celkem vydala na dva platyˇplus.!! Jeste zminim formu tkzv fusek jejich prinos byl take nezanedbatelny!!! Ano pane Formane.

5 nejhorších dozorkyň v koncentračních táborech |

Film je film a život je život. Ty 3 filmy jsem vybral uvážlivě. Protože scénáře k filmům napsali lidé, kteří příběh osobně zažili V. Jasný, B. Hrabal, J. Dále doporučuji si číst v Paměti národa www. Je mi líto toho, že jste to musel zažít na vlastní kůži. Ženy v komunistickém Československu nemohly svobodně volit, ani se vyjadřovat, přesto měly alespoň zpočátku některá práva, která jim ženy na Západě mohly závidět. Krátce po nastolení komunistického režimu byl schválen zákon o rodině, který dával muži a ženě v rámci rodiny stejná práva.

Až dosud totiž platil předpis, který vycházel z rakousko-uherské legislativy. Podle něj o dětech a jejich výchově i o záležitostech týkajících se ženy rozhodoval muž.

Od nynějška ženy nemusely automaticky přebírat příjmení svého manžela, nemusely se k němu po svatbě nastěhovat, samy mohly rozhodnout, zda a kam budou chodit do práce. Zároveň byla zrušena i povinnost muže uživit svou ženu. To všechno byla práva, kterých se ženám v mnoha evropských zemích ještě dlouho nedostávalo. Nutno ale podotknout dvě věci. Předně nový zákon o rodině nevznikl zásluhou komunistů.

Jolieová je odbornice na lesbický sex -

Hovořilo se o něm už před válkou, kdy v Československu fungovalo docela čilé feministické hnutí. Tyto snahy přerušil zánik první republiky; druhá republika naopak zakázala vdaným ženám pracovat ve veřejné správě. Po válce se na přípravě zákona podílely všechny strany, zásadní práci na něm odvedla národněsocialistická poslankyně Milada Horáková.

Žena, kterou komunistický režim na základě nesmyslných obvinění popravil, aby se pak mohl její prací chlubit jako důkazem rovnoprávnosti, kterou komunisté ženám poskytují. Druhou věc, kterou by bylo dobré mít v souvislosti se sociálními právy pro ženy na paměti, je absence práv politických. Ženy v socialistickém Československu mohly užívat práv, která jim byla přiznána totalitním režimem, ale pokud chtěly žádat o další, třeba o právo svobodně volit, nebo se svobodně vyjadřovat, musely počítat s rizikem ztráty svobody.

Ženy ze Západu, když žádaly o přiznání sociálních práv, neriskovaly na rozdíl od žen za železnou oponou, kriminál ani pracovní tábor. Vždyť už v roce věznil komunistický režim v nelidských podmínkách z politických důvodů kolem žen.

Nejen komunistický režim, ale už bezprostředně poválečná atmosféra budování nového, spravedlivějšího státu, na němž se budou podílet všichni — muži i ženy, přivedla do zaměstnání více žen. Zrovnoprávnění žen je součástí komunistické ideologie a tak i komunistická propaganda po roce oslavovala ženu, jejíž hodnotou už není povrchní krása, ale ideologická uvědomělost a kladný vztah k práci a budování.

Ovšem i přes to, že byly postupně zřizovány jesle a školky, na ženách stále zůstávalo břímě péče o rodinu.

Vdaná, svobodná, rozvedená aneb Proč je společensky nejpřijatelnější stav být vdovou |

Pěkně to ilustrují i všelijaké proslovy předních funkcionářů například k MDŽ. Nejprve se v nich hovoří o osvobození ženy, o jejím rovném postavení, o tom, co všechno pro ni režim dělá. Třeba uvedení nové pračky na trh, nebo zahuštění sítě obchodů. O rovnoprávnosti se sice stále mluví, ale tím, kdo pere a nakupuje, je stejně dál jenom žena. V centrálně řízeném hospodářství, jehož hlavním rysem byl neustálý nedostatek, mizerné zásobování a služby, bylo obstarání domácnosti velmi těžkým úkolem.

Pokud měly ženy chodit do zaměstnání, a k tomu se postarat, musely se z nich stát superženy. Odpůrci tvrdí, že je poznamenaný ideologií, zastánci zdůrazňují, že ještě svůj účel nesplnil. Volební právo pro ženy, rovnoprávnost a odstranění diskriminace.

To byly základní myšlenky Mezinárodního dne žen, který se poprvé slavil v roce V Česku je ale Historie Plus. Průvodčí ženy - Facebook Twitter LinkedIn.

Všechny díly pořadu na mujRozhlas. Má smysl slavit MDŽ? Komunisté MDŽ zdiskreditovali. Úctu vzdávám konkrétním ženám, Jak nás naladíte na DABu. Výroba svítiplynu byla peklem na zemi aneb Cesta energií do našich domácností. Měl jsem skoro pověrčivou předtuchu, napsal k objevu Tutanchamonovy hrobky Carter.

Hlas Ameriky ze střední Evropy. O Masarykovi za normalizace. Přehlídka fašistických milicí, takzvaný Pochod na Řím, proběhla před lety.