V jednom z předešlých dílů našeho seriálu jsme se už dotkli otázky motivace pojmenování ulic, náměstí a dalších tzv. Ukázali jsme si, že v českých městech, Boskovice nevyjímaje, je ve velmi vysoké míře využíván honorifikační motiv, spočívající v pojmenování za účelem uctění vybrané osobnosti či události.

Často tomu bývá tak, že po význačných osobnostech je pojmenována ulice či náměstí města, ač s nimi tato osobnost neměla žádný užší vztah. Platí to i pro velkou řadu pojmenování v Boskovicích. Pro zajímavost se výběrově podívejme na boskovické ulice pojmenované po spisovatelích.

Seznamka - seznámení

Vedle dvou vrcholných představitelů české reformace Hus, Komenský zde nacházíme především osobnosti národního obrození a českého kulturního života druhé poloviny Je zajímavé, že právě tyto dva okruhy jmen — z prostředí reformace a z Reformaci a tvorbu Urbanonyma motivovaná právě těmito osobnostmi tak jdou dodnes v českých zemích do desítek a někdy i stovek výskytů.

Boskovice přitom dosti přesně kopírují hlavní zastoupení jednotlivých jmen na celostátní úrovni, které uvádí ve své knížce Jaroslav David. V pomyslném závodě celkově vítězí Komenský výskytů , následovaný Husem , v dramatickém souboji o bronz jen těsně poráží Jirásek Havlíčka Borovského , v odstupu se drží trojčlenná skupinka Neruda — Němcová — Bezruč První desítku uzavírají Čech 81 , Tyl 74 a Mácha Následují ještě Vrchlický 60 a Julius Fučík 58 , ostatní mají pod padesát výskytů.

Neznám přesný vývoj, ale Boskovice z této přední skupiny v současné době uctívají všech prvních osm osobností. Nedostalo se bohužel na romantika Máchu a kosmopolitu Vrchlického. Po pádu komunistického režimu byla v Boskovicích dosavadní ulice Fučíkova přejmenována na ulici Zato je tu vzdána čest Kollárovi, Hálkovi a Wolkerovi.

Všechny uvedené boskovické ulice jsou tedy pojmenovány po klasicích české literatury. Můžeme se určitě ptát, co pro nás tyto osobnosti dnes znamenají a čím nás oslovují. Odpověď nebude snadná. Vesměs všichni jsme si prošli výukou češtiny na základní a střední škole a — řekněme to otevřeně — jen málokdo při tom netrpěl, ať už proto, že paní učitelka omezovala výuku literatury na výčet jmen a soupis děl obohacený jejich jednovětou charakteristikou, nebo z jakýchkoli jiných příčin.

Mohlo se přitom i stát, že některá díla se nám tím a priori zprotivila, aniž bychom je skutečně poznali. Myslím, že přiblížit se nebo znovu vrátit k dílům klasiků lze i jakousi oklikou: vědomě pominout to nejlepší či nejdůležitější, co vytvořili nebo co jako nejlepší a nejdůležitější stanovili literární vědci… a obrátit se místo toho k dílům méně známým a třeba i méně hodnotným. Určitě se tak vyhneme předsudkům či očekáváním, jež nám byly vštípeny ve škole právě oněmi zkratkovitými charakteristikami.

Zejména u starší literatury přitom platí, že v podstatě nemůžeme udělat ve výběru chybu. Vždycky nás zaujme přinejmenším jazyk sám, neboť čeština třeba Rád bych zde uvedl příklad tří takových navrhovaných oklik k dílům klasiků, inspirovaných zmíněnými ulicemi Kollárovou, Hálkovou a Wolkerovou. Ján Kollár — je znám hlavně jako autor rozsáhlé básnické sbírky Slávy dcera, v níž vyjádřil především ideu slovanské jednoty. Ve své době významně působila na národně osvobozenecké hnutí slovanských národů, dnes je však tímto svým zaměřením přece jen poněkud odtažitá.

Kollár byl nicméně povoláním evangelický kněz. Působil v uherské Pešti a za třicet let napsal a proslovil stovky kázání.

Jen velmi malá část z nich byla vydána tiskem: osm jednotlivě a ve dvousvazkovém díle Nedělní, svátečné a příležitostné kázně a řeči , vydaném v letech a Stejnojmenný výbor z těchto kázání — obsahující osm textů — vyšel v roce Začteme-li se dnes do těchto kázání, objevíme, že jsou až překvapivě aktuální.

Kollár se v nich nesoustředil jen na otázky duchovní, ale spojoval je i s tématy vlastenectví, mateřského jazyka, vzdělávání, svobody a morálky. Tak například v kázání nazvaném Vlastenectví, co ono jest a v čem záleží , se dotkl i otázky tolerance lidí různého původu v témže státě. Některé pasáže by bylo možno doporučit k četbě a promýšlení oběma stranám dnešní diskuse o uprchlické otázce.

A my hle právě v takovém položení v naší vlasti se nalézáme. My žijeme mezi rozličnými národy a jazyky, rozmanitými náboženstvími, vyznáními a obyčeji jeden ode druhého rozděleni, ale nás přece všecky zase jeden svazek spojuje, totiž společné vlastenectví a člověčenství. V přírodě se nesčíslně rozličné věci a tvory nalézají, ale žádné z nich druhou nenenávidí; kovy, zrostliny, zvířata všelijaká v naší vlasti tíše a svorně mezi sebou žijí: a člověk rozumem obdařený měl by se nad jiné sobě rovné pyšně a snášenlivě vypínati, tuto neb jinou část země toliko sobě a svému národu přivlastňovati, na ty, kteří se z jiných krajin k nám připojili šilhavým okem hleděti, jiné národy a řeči znevažovati anebo utiskovati?

Aj, milý příteli, kdokoli jsi takovým přepjatým, nesnášenlivým vlastencem, pomniže prosím, že celé lidské pokolení jest jedna toliko rodina, celá země že nic jiného není než jeden veliký dům a vlast všeobecná, že každý tam se osaditi a tam bydleti může, kde se mu líbí, nebo Bůh ještě tuto zemi neb krajinu nikomu do pronájmu nedal. Vítězslav Hálek — je kromě známých sbírek lyrické poezie, zejména přírodní a milostné Večerní písně, V přírodě , a povídek s vesnickou tematikou Muzikantská Liduška , autorem velkého množství cestopisů.

V roce byly vydány souhrnně v devátém svazku Hálkových sebraných spisů pod názvem Cestopisy. Články z let — Zachycují zprávy, které psal Hálek ze svých cest po různých zemích Evropy zejména různé balkánské země, dále Itálie, Polsko, Slovensko a jiné a také Turecku, většinou pro dobová česká periodika vycházely, často na pokračování, hlavně v Národních listech, dále v Hlasu, Květech, Osvětě, Lumíru. Autor v nich dokázal poutavě přiblížit nejen dojmy vnější přírodu, města, události , ale také vnitřní charakter a zvyky místních lidí.

Na cestách toho Hálek zažil opravdu dost, a nevyhnuly se mu ani nebezpečnější situace, kdy mu šlo o život. Jeho texty tak mimo jiné relativizují zhusta silně zažitou představu o spisovatelích K četbě jeho cestopisů nás zve následující ukázka.

Jak milé ty budíš obrazy v prahnoucí duši mé! Mysl má se odívá v touhu, jako plachtami loď, kterou příznivé větry vyzývají na moře daleké. Co se vše přihodí! Tu skály, tam ječící vír; tu ticho a měsíc a hvězdy, a snad mraky, bouře a ztroskotaný koráb.

Milý jsi ty kaleidoskop, jenž každou chvíli přinášíš nové a nové obrazy! Tu hory a pláně, tu řeky a mladým roštím okadeřené břehy, tu bílá města a rozhozené domky skromných vesniček, tu pasoucí se brav, tu nebetyčné hory a zas nepřehledné pusty, tu milého přítele a snivé oko mladé dívky! Pořád nové, pořád krásné!

Klub přátel Boskovic - Akce klubu

Dnes nás zaneseš do velkého města a zejtra do prosté chýše, dnes nás uložíš v hedbáv a kment a zejtra sotva usteleš slamou, dnes nám dáš jísti na stříbře v kruhu přemilých přátel — zejtra nám upřeš i vidličku. Rozmarné ty děvče! Dnes všecko pohodlí a zejtra kámen pod hlavu, dnes bezpečný povoz a zejtra nám dáš se topiti v ječících vlnách! Dnes nás tiskneš na srdce a dáváš oplývati láskou — zejtra nás neznáš, neboť si tvé rozmary vyhledaly jiného druha. Dílo Jiřího Wolkera — je nevelké, neboť zemřel v mladém věku po krátké těžké nemoci.

Ceněny jsou především jeho optimistické básně sbírky Host do domu a potom proletářská poezie sbírky Těžká hodina. Méně známo je, že v době své nemoci prožíval Wolker také vážný milostný vztah.

Bezplatná inzerce pro Boskovice a Blansko

Se svou milou, Marií Koldovou, si přitom v době nuceného odloučení při svém léčení v Tatrách vyměnil větší množství dopisů. Zachovaly se pouze dopisy, které psal on, a tato jeho korespondence byla v roce vydána v útlé knížce s názvem Do boje, lásko, leť. Troufl bych si tvrdit, že pro středoškolského studenta by četba těchto dopisů mohla být přitažlivější a snad i smysluplnější, než pokoušet se porozumět Baladě o očích topičových a pochopit její místo ve vývoji české poezie.

Wolkerova korespondence obsahuje několik poloh, od bolestného sdělování proměnlivého, v podstatě se však stále zhoršujícího zdravotního stavu přes naději, že se se svou milou opět shledá, až po vypjatá vyznání lásky.

Hloubku Wolkerova citu přibližují následující výňatky. Členská schůze Klubu se konala 4. V úvodu schůze předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přednesla zprávu o činnosti Klubu v roce a doplnila ji o Plán práce na rok Jaroslava Kovaříková přednesla Zprávu o hospodaření Klubu za uplynulý rok a paní Hořavová ji doplnila o Zprávu Revizní komise.

Všechny zprávy byly přítomnými členy schváleny bez připomínek. Jako už tradičně, paní Dagmar Hamalová přítomné seznámila s akcemi, které na letošní rok připravuje Muzeum Boskovicka. Na některých se bude podílet i KPB. Z nejbližších akcí to bude představení zrestaurované opony Alfonse Muchy a jeho děl z počátku jeho tvorby. Následovat bude i akce týkající se Kamenů zmizelých.

Festival Boskovice: dvacet let pro židovskou čtvrť - Brněnský deník

Chystá se i už avizovaná výstava o Pánech z Boskovic nebo Blíží se také už tradiční zahájení turistické sezony. KPB navázal kontakt se společností, která se věnuje době císaře Napoleona.

Výsledkem bude akce, která se bude týkat výročí A. Slováka a bude se odehrávat u jeho hrobu a v Zámecké zahradě. Následovalo promítnutí krátkého filmu o vernisáži výstavy Otakara Kubína a také o udělování ocenění za kulturní přínos pro Boskovice. Následovalo občerstvení, které připravily členky výboru KPB a bohaté individuální diskuse.

Jako každý rok i na letošní podzim výbor KPB připravil akci, na kterou se většina jeho členů vždy těší. Je to setkání příjemné, informativní, diskusní, doplněné sladkou tečkou, což je vždy káva se zákuskem. Ta nejprve poděkovala členům KPB za spolupráci na akcích, které se ve městě konaly k Připomněla, že velká výstava z díla Otakara Kubína v muzeu je velmi úspěšná a je o ni stále velký zájem.

A končí už Pro příští rok se v muzeu připravuje výstava světoznámého malíře, který sice není z Boskovic, ale v muzeu se nachází jedno jeho větší dílo. Jde o Alfonse Muchu, který namaloval oponu pro ochotnické divadlo v Doubravici nad Svitavou. Veřejnost se bude moci dozvědět něco o vzniku této opony, její úschově, znovuobjevení a restaurování.

Hrad Boskovice, Jihomoravský kraj - Život na cestách

Kromě opony budou na výstavě i některá drobná díla ze začátku malířovy tvorby. V době Poslední akcí v tomto roce bude ještě vystavení Boskovického betlému, kterým si připomeneme jeho tvůrce Jaroslava Koutného, který Vyprávěl proč a jak tato kniha vznikla, jak je rozdělená do jednotlivých časových období jeho osobně i v historii města. Při vzpomínání na Jaroslava Koutného požádal přítomné o minutu ticha za svého kamaráda.

Vyprávěl o jednotlivých obdobích a činnostech svého života. Například o tělovýchovných organizacích, školních létech, spolužácích, známých osobnostech města z doby jeho mládí, o válce, náletu na Boskovice, trempování, vojenské službě, práci v Metře Blansko… Vzhledem k tomu, že vyprávění bylo dosti podrobné a pamětníci na jeho vyprávění mohli reagovat, všichni se dohodli, že pokračování bude součástí jarní členské schůze Závěrem společné části setkání bylo ještě blahopřání panu Zdeňku Komárkovi k jeho V letošním roce si Boskovice připomínají Muzeum boskovicka připravilo krásnou výstavu z celoživotního tvůrčího i soukromého života tohoto boskovického rodáka.

Kulatá výročí — narození i úmrtí — si pravidelně připomíná i Klub přátel Boskovic, který byl v roce iniciátorem vybudování památníku Otakara Kubína.

A protože i letos si připomínáme kulaté výročí Klub připravil Vzpomínkové setkání u památníku Otakara Kubína. Ve středu V úvodu předsedkyně Klubu přátel Boskovic Jarmila Winklerová přivítala přítomné a předala slovo starostovi města Jaroslavu Dohnálkovi.

Ten zavzpomínal na odhalování památníku a poděkoval Klubu za organizování akcí týkajících se známých osobností Boskovic. Stejné poděkování Klubu vyslovila i senátorka Jaromíra Vítková. O některých důležitých faktech a etapách v životě Otakara Kubína promluvila předsedkyně Klubu. Připomněla také, že neformální setkávání Boskovic se Simiane trvá už od roku , kdy do francouzských rodin odjelo 7 čerstvých absolventů — francouzštinářů boskovického gymnázia.

Od té doby se tyto výměnné návštěvy udržují. Poděkování Klubu vyslovila i Dagmar Hamalová, která přítomným přiblížila, které akce ke Kubínovu výročí už proběhly nebo se ještě chystají.

Zajímavé bylo i vyprávění o setkání s představiteli Simiane, kde Kubín prožil dlouhá léta svého života a kde vznikaly krásné obrazy krajiny Provence. Vzácným a milým překvapením pro všechny byla přítomnost pana Ferdinanda, praprasynovce Otakara Kubína.

Podělil se krátce o vzpomínku na svého praprastrýce, a řekl, že právě on ho učil jak vnímat barvy a krásu toho, co člověka obklopuje.

Vyprávěl také o svých návštěvách v Simiane a ocenil také velkou výstavu v Rezidenci a toho, jak se Boskovice hlásí k odkazu svých významných občanů. Závěrem setkání bylo položení květin k památníku a intenzivní diskuse mezi přítomnými. Dne Po příjezdu autobusem na náves Benešova jsme se seznámili s historií i současností obce.

První zmínka je z roku Benešov vznikl jako tvrz nebo zemanství s hospodářským dvorem. V roce měla obec již 20 stavení a svou pečeť s běžícím jelenem, který je vyobrazen na současné vlajce Benešova. Dominantou obce je kostel v renesančním slohu z roku Kostel i kříž před kostelem mají zajímavou historii a jsou chráněny jako kulturní památka.

Prošli jsme se Benešovem a poznali jeho zajímavosti.