Ranní nebo večerní sprcha představuje na mnoha místech světa běžný každodenní rituál, přinejmenším v situaci, kdy lidé netráví čas v nepřetržitém home office. V lidských dějinách se ale s koupelí pojil i hlubší význam. V řadě kultur šlo o významnou známku společenského a mocenského postavení. Ve starověkém Řecku byly lázně místem, kde se muži nejenom omývali po svém fyzickém sportovním výkonu, ale kde také probíhaly zasvěcené filozofické diskuse - některá z lázeňských míst doplňovaly za tímto účelem dokonce knihovny.

Ve středověku v Evropě se naopak muži i ženy koupelí téměř úplně vzdali, protože se obávali šíření nemocí. Tělesný zápach se snažili namísto vodou překrýt nejrůznějšími parfémy a vonnými mastmi.

Bohatě zdobené flakónky se "zázračnými voňavkami" se staly odznakem blahobytu a dobrého zdraví svého majitele. A když přeskočíme do Významu koupele v různých kulturách a epochách lidské historie se věnuje nová kniha "Tělo. Moc: kulturní dějiny lázní" uměleckých kurátorek Florence Hudowiczové a Camille Faucourtové. Obě autorky ve svém díle mapují prostřednictvím uměleckých děl a dochovaných historických předmětů vývoj vany i lázeňského a koupelnového vybavení a všímají si, jak se jejich účel i vzhled v různých obdobích měnily.

O knize informuje v obsáhlém materiálu CNN. Je to prostor, v němž člověk vystavuje sám sebe - doslova vysvlečeného donaha - a kde komunikujeme sami se sebou, se svým tělem a se svou intimitou, avšak v kontextu veřejných lázní také s ostatními. Nacházíme se tak v čase a prostoru, jaký nemá v našich každodenních sociálních interakcích obdobu," píše kurátorka Camille Faucourtová. Kurátorka Florence Hudowiczová zmiňuje v této souvislosti starořecké dramatiky, podle nichž se bravura nebo zhýralost člověka odvíjela od teploty vody, jíž dával přednost.

Na řecké keramice z doby kolem roku před naším letopočtem se nám zachovalo zobrazení boha Erose, syna bohyně krásy Afrodity, jak se vznáší nad koupající se ženou.

Podle Hudowiczové a Faucortové toto podobenství naznačuje, že koupel představovala předsvatební rituál, jímž se očišťovalo tělo nevěsty, aby se tak zajistila její budoucí plodnost. Historické artefakty nám hodně prozrazují také o tom, v čem se starověké kultury ve svém přístupu k lázním a koupeli lišily. Zatímco ve starověkém Egyptě se mohli muži i ženy koupat dohromady, ve starém Řecku a Římě vstupovali do lázní odděleně.

Starověké malby zobrazují muže při koupeli většinou jako nahé atlety, kteří ze sebe po energickém cvičení vzájemně škrábou ve veřejné lázni špínu, zatímco ženy bývají ztvárňovány v soukromějším prostředí, obklopující kotel vody, někdy oblečené a někdy nahé.

Staří Řekové i Římané si koupání užívali, s nástupem křesťanství se však přístup lidí k veřejné hygieně změnil. Jak dosvědčují například práce svatého Augustina pocházející ze 4. Ve středověku se pak církev neochvějně postavila proti "uvolněné morálce" lázeňských domů, jež podle ní neudržovaly muže oddělené od žen a často napomáhaly prostituci.

Další hřebíček do rakve zasadila veřejným lázním morová nákaza, jež začátkem Rychle se šířící zákeřná nemoc podněcovala v lidské psychice sklon k tomu, přisoudit jí nějaký zlovolný podnět, jenž tuto ránu úmyslně způsobil. Nenávist pramenící z bezmoci vůči smrtelné infekci se obrátila nejdříve proti Židům, postupně však lidé začali hledat i jiné příčiny.

Veřejné parní lázně byly z tohoto důvodu uzavřeny a lidé začali "očišťovat" svá těla bez pomoci vody, například pomocí nejrůznějších mastí a olejů, jimiž si mazali nohy, ruce, ústa a genitálie.

Tělesný zápach se snažili zakrýt parfémy, a odznakem moci, bohatství a společenského postavení se proto staly pestře ztvárněné a propracované flakónky a lahvičky. Bohatí lidé také s postupem doby začali zadávat umělcům zpracování výtvarných děl s tematikou koupelí.

Tento motiv se tak stal například jedním z charakteristických znaků rokoka, tedy uměleckého slohu převážně Přesto však trvalo až do konce století, než se lázně a bazény staly něčím jiným než výsadou bohatých.

Také předsudek, že ponoření do vody vyvolává onemocnění, vydržel ještě několik generací. Evropský přístup ke koupeli však nebyl zdaleka univerzální. Jak poznamenává Facourtová, například na Středním východě si již od dob Osmanské říše až dodnes udržela velkou popularitu turecká lázeň hammam , byť její praktické využití s nástupem domácích koupelen kleslo. Veřejné lázně měly na společnost v různých dobách také svůj politický dopad. Ve starověkém Římě představovaly rozsáhlé lázeňské komplexy prostor, v němž se lidé stýkali a jenž měl dokládat a potvrzovat moc římského císaře, proto šlo často o nádherně a okázale zpracovaná architektonická díla.

V soukromí představuje koupelna a vana obvykle jedno z nejintimnějších míst, v nichž se člověk cítí nejkřehčí. Moc: kulturní dějiny lázní" kurátor Hendrik Bündge.

Následky zločinu spáchaného v koupelně ukazuje také jedno z nejslavnějších uměleckých děl z období Velké francouzské revoluce. Obraz malíře Jacquese-Louise Davida "Maratova smrt" z roku zachycuje francouzského revolucionáře a novináře Jeana-Paula Marata, jak leží s probodenou hrudí ve vlastní vaně a v ruce stále ještě drží inkoustem napuštěný brk, zatímco voda ve vaně se barví jeho krví. Marata zavraždila Marie-Anne Charlotte Cordayová, zchudlá šlechtična a příznivkyně girondistů, tedy umírněnějších zastánců demokratické republiky, kteří revoluci spustili a získali na svou stranu i krále, postupně ale byli smeteni radikálními "Horaly".

Vytlačování girondistů a zejména poprava francouzského krále Ludvíka XVI. Nakonec ale změnila plán a zabila ho u něj v domě, kam se dostala pod záminkou doručení smyšleného dopisu. Marat jí důvěřoval, takže ji přijal ve vaně, kde se snažil ulevit si od trýznivé lupénky. Malíř David se s Maratem osobně znal a přátelil, protože sdíleli stejné politické názory. Obraz znázorňující politikovu smrt namaloval jen čtyři měsíce po vraždě a snažil se v něm oslavit Marata jako mučedníka - bezbranného a ušlechtilého.

Zhruba o let později, na sklonku druhé světové války, jež se stala nejstrašnějším válečným konfliktem v lidských dějinách, využili dva umělci nahoty ve vaně naopak k tomu, aby dali najevo moc a nadvládu. Psal se Aby ukázali, že moc německého "führera" už nic neznamená, oba se svlékli a vzájemně se vyfotili v jeho vaně. Na okraj vany postavili Hitlerovu portrétní fotografii, na jeho rohožku před vanou postavili svoje boty, zablácené v čerstvě osvobozeném koncentračním táboře Dachau, a s rozkoší si drbali hlavu a ramena.

Hitler se právě ten den v berlínském bunkru zastřelil. Američané vstoupili do nejintimnější sféry svého nepřítele.

Vyhandlovala život v kanceláři gestapa - PDF Free Download

Zabrali mu ji a obsadili ji svými vlastními těly," píše v knize spolupracovnice obou autorek Carolin Potthastová. Online výsledky komunálních voleb a zvolení zastupitelé , Výsledky senátních voleb , Kdy jsou komunální volby , Jak volit , Volební systém , Jak často jsou komunální volby , Proč se křížkuje , Kandidáti a strany , Členové zastupitelstev , Kdo vyhlašuje volby , Senátní volby , Prezidentské volby , Volby do roku , Bitva o radnice.

Chci zprávy do e-mailu. Tajemství koupelí: intimní rituály v minulosti probíhaly různě, měly poselství. Jaroslav Krupka redaktor. Mimořádný objev. Archeologové v Pompejích nalezli antický fast food.

Tajemství koupelí: intimní rituály v minulosti probíhaly různě, měly poselství - Příbramský deník

Pompeje vydaly smutný nález. Těla dvou obětí pekelného běsnění sopky Vesuv. Staří Římané recyklovali odpad. Dokazují to trosky Pompejí, tvrdí vědci.

Archeologové slaví. Prý našli bájné místo, kde Salome žádala hlavu Jana Křtitele. Mrazy v Česku: Před lety rekordně sněžilo, před 36 lety nastal v zemi chaos. Václav Krupka 6. Po rozpuštění prvorepublikové československé armády v létě roku byl poručík jezdectva Václav Krupka zaměstnán ve Východočeském elektrárenském svazu.

MŠ POVRLY – „Zeměklíčkova zahrádka“: mapa přírodních zahrad : Ekologický institut Veronica

V únoru se Krupka v pardubickém hotelu Grand při taneční zábavě seznámil s Hanou Zýkovou. Tehdy stál před rozhodnutím, zda odejít z protektorátu za hranice nebo zůstat a oženit se.

Nakonec se po tříměsíční známosti dvacetišestiletý Václav Krupka dne Paradesantní výsadek Silver A uskutečněný Hanina kamarádka Taťána Vranešičová pocházela z rodiny známého pardubického obchodníka.

Provdala se za Františka Hladěnu. Tento bývalý plochodrážní závodník zastupoval firmu Škoda a mimo jiné pracoval pro pardubické gestapo jako odhadce konfiskovaných aut. Začátkem ledna se manželé Krupkovi prostřednictvím Taťány dozvěděli, že se u Hladěnů skrývá parašutista Motyčka nadporučík Alfréd Bartoš — velitel výsadku Silver A. Alfréd Bartoš se znal s Václavem Krupku z předválečné vojenské služby.

Setkání a nabídka Františka Hladěny, aby manželé Krupkovi začali spolupracovat s parašutisty, byla jen otázkou času. Hana a Taťána fungovaly jako spojky a brzy se seznámily i s ostatními členy para-výsadku — Josefem Valčíkem a radiotelegrafistou Jiřím Potůčkem.

Při pobytech a návštěvách v Praze používali manželé Krupkovi a Alfréd Bartoš různá místa: [6]. Prostřednictvím Zdeňky Bočkové — manželky plukovníka Bohumila Bočka — navázala Hana Krupková kontakt s domácím odbojem, konkrétně se štábním kapitánem Václavem Morávkem ten pak měl osobní kontakty s agentem A Paulem Thümmelem.

Byl to Václav Krupka, kdo zajišťoval Bartoše. Václav Řehák pak jistil Morávka. Bartoš předal Morávkovi pět fotografií parašutistů určených pro nové falešné osobní doklady.

Morávek protistraně předal depeše určené pro Bartošovu vysílačku Libuši v nich mimo jiné navrhoval zorganizování útěku pro prozrazením ohroženého agenta A Když byl štábní kapitán Václav Morávek Tou dobou Josef Valčík pracoval jako číšník v pardubickém hotelu Veselka.

Nakonec přešel v polovině dubna natrvalo do Prahy. Doma v Pardubicích pak samotnému Alfrédu Bartošovi často pomáhala při dešifrování a šifrování zpráv do Anglie. Když se Alfréd Bartoš musel v polovině února odstěhovat od Hladěnů, pobýval krátký čas v Dašicích město asi 10 km východně od Pardubic a nakonec nalezl azyl v pardubickém bytě v Pernerově ulici u manželů Krupkových. Od té doby se byt manželů Krupkových stal centrem ilegální činnosti Alfréda Bartoše.

Dne Heydricha se Alfréd Bartoš v Pardubicích u Krupků vzpamatovával z úpalu, který si způsobil předchozím neopatrným opalováním. Hana Krupková o něj pečovala, ale Bartoš ji odpoledne vyslal do Prahy, aby u Josefa Valčíka bydlícího v Biskupcově ulici u Moravcových zjistila, co se přesně v Praze událo.

Povšechné informace přivezla Hana na druhý den Postupně tak získal obraz o dění v Praze: několik výsadkářů z různých disentů, kteří žili v ilegalitě na různých místech v Praze, se postupně přesunulo do kostela v Resslově ulici. Cestou z Brna kde sháněla konzervy pro parašutisty se v Pardubicích v bytě u Krupků zastavila i Marie Moravcová. Ne zcela doléčený Alfréd Bartoš se rozhodl odejít od Krupků a organizovat ilegální činnost z jiného místa.

Byt opustil před Tady se v hlavní úřadovně pražského gestapa dobrovolně přihlásil a vypověděl vše nejen o svém výsadku, ale i o dosavadních pomocnících parašutistů. Karel Čurda vyzradil úkryt u Svatošových, Hanu a Václava Krupkovy z Pardubic, manžele Moravcovy z Biskupcovy ulice a dále pak všechny, kteří ho v Protektorátu Čechy a Morava ubytovali manželé Svatošovi byli s celou rodinou téhož dne zatčeni a všech šest členů jejich rodiny bylo popraveno v KT Mauthausenu dne V hotelu Pejskar v Polici nad Metují, kde se ubytovali, je však hned druhého dne brzy ráno Byli okamžitě převezeni do Petschkova paláce — sídla pražského gestapa.

Byl to parašutista Karel Čurda z výsadku Out Distance , který na gestapu dobrovolně promluvil [6] a prozradil kromě mnoha jiných i manžele Krupkovy, u kterých v Pardubicích krátce po svém seskoku v březnu bydlel.

Večerní výslech v noci ze Kriminální rada Schultze [6] s Hanou jednal velice slušně. Dal přinést jídlo, kávu a cigarety. Hana byla pohledná mladá žena a mezi ní a Schultzem došlo k intimnímu sblížení. Wilhelm Schultze jí slíbil záchranu a přislíbil zachránit i jejího manžela Václava.

Otevřenými dveřmi Hana, ležící na pohovce, slyšela celý výslech svého manžela i co vypovídal. Wilhelm Schultze dodržel svůj slib. Věznění Hany v dalších měsících střídavě pobývala v samovazbě na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti bylo ukončeno začátku ledna , kdy byla předvedena na krátkou audienci ke K. Frankovi do Černínského paláce. Následně byla propuštěna s tím, že nastoupí do zaměstnání v jinonické Waltrovce , kde bude pracovat pro gestapo jako informátorka. Druhou světovou válku Hana přežila.

Jak ukázalo poválečné vyšetřování v továrně, Hana Krupková během posledních dvou válečných let nikoho gestapu neudala. Václav Krupka byl od listopadu vězněn v Pankrácké věznici. Tady se seznámil s dozorcem Adolfem Kolínským. Ten Krupku informoval o zradě Karla Čurdy a doručil jeho moták do Pardubic.

Hana Krupková – Wikipedie

Krupka byl rovněž předveden ke K. Tady ovšem nedostal svobodu, nýbrž musel zvolit jednu z nabídek: [3]. Krupka sice zvolil druhou možnost KT Mauthausen , ale po intervenci jeho ženy Hany u Fridricha Wintera z centrály gestapa byl Václav nakonec v listopadu poslán do Flossenbürgu. Tady se dočkal konce druhé světové války.

Krupková byla zatčena už 9.