Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem, které najdeme v centru obce v sousedství renesančního zámku, patří k nejstarším regionálním muzeím v přírodě v Evropě.

Ministerstvo zemědělství (eAGRI)

Novodobá historie muzea v přírodě, jako záchranného skanzenu lidové architektury středního Polabí, byla započata v roce V následujících letech byl skanzen postupně rozšiřován. V současné době muzeum v přírodě tvoří na ploše dva hektary téměř čtyřicet objektů lidové architektury, a to devět chalup, včetně tzv. Zařízené interiéry chalup jsou doplněny figurínami a představují život na polabské vesnici od poloviny do poloviny V objektu bývalé panské bednárny, jejíž součástí je i stará vesnická škola, se pořádají výstavy s národopisnou tématikou.

Tradičními se staly velikonoční a vánoční výstavy s doprovodným programem v celém areálu skanzenu.

Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem se těší na Vaši návštěvu. Upozornění pro návštěvníky, kteří chtějí navštívit skanzen se svými pejsky: Každý pes musí být na vodítku, velcí psi musí mít náhubek.

Přísný zákaz vstupu psů do vnitřních prostor. Všichni majitelé psů jsou povinni mít sebou sáček na úklid. Zařízené interiéry chalup jsou doplněny figurínami a představují život na polabské vesnici od poloviny V objektu bývalé pan-ské bednárny, jejíž součástí je i stará vesnická škola, se pořádají výstavy s národopisnou tématikou. Vstupní areál. Vítáme vás v Polabském národopisném muzeu, které bylo založeno v roce jako záchranný skanzen pro památky lidového stavitelství a lidového umění z oblasti středního Polabí, především z území okresu Nymburk.

Zvláštností skanzenu je jeho umístění v sousedství přerovského zámku, v prostoru bývalého panského velkostatku uprostřed současné vesnice.

Do skanzenu jste vstoupili z prostranství, kde panské hospodářství začínalo. Jeho součástí bývala i zděná stodola z Pro oplocení areálu skanzenu bylo použito vedle plaňkových plotů také několik zdí. Ta kolem vstupu je upravena reprezentačně po vzoru mnoha bohatých polabských statků. Mezi masivními zděnými sloupy s kamenickými ozdobami jsou vsazena prořezávaná vjezdová vrata a vrátka, jaká mívalo od poloviny Chvalovice č.

Hledají se mladé páry, jež viděly cyklosrážku, ale z místa odešly - Nymburský deník

Nymburk , pocházející asi z roku Do PNM byla přenesena v roce Prohlídka skanzenu začíná v chalupě, která původně stávala ve vsi Chvalovice u Poděbrad. Zastupuje tu nejběžnější a nejrozšířenější typ obydlí na polabské vesnici — trojdílný dům s jednou světnicí, síní a komorou. Obytné stavení pochází z doby kolem roku a patřilo ke středně velké usedlosti s výměrou asi 3,5 ha pozemků. Roubená je v chalupě jen světnice s typickými sdruženými okny v průčelí.

Oproti původnímu prostému vybavení se zde nachází malovaná postel, skříň i truhla, starobylý selský stůl s trnoží, židle s vyřezávanými opěradly, poličky na parádní nádobí a ve svatém koutu nad stolem vedle kříže obrázky malované na skle, vše z výbavy bohatých selských statků.

Její postel je zakrytá plachtou koutnicí. Porodní babička tu hostí sousedky, které přinesly matce slepičí polévku a s otcem se domlouvají na přípravě křtin. V zadní části síně přímo pod komínem se nachází malé ohniště, upravené jako krb.

Síň i přilehlá světlá komora byly původně také roubené, ale někdy v V obou místnostech je nábytek a předměty ze starých venkovských domácností většinou z poloviny Hliněné nádobí a drobný kuchyňský inventář měla hospodyně po ruce, když v síni vařila na otevřeném ohni. Komora sloužila k ukládání zásob, peřin a oblečení, spávala tu i odrostlejší děvčata. Klec na tvarůžky a žebříček na chleba se kvůli myším věšely až pod strop.

Chlév na ustájení hovězího dobytka s původním kamenným žlabem je přístupný jen ze zápraží. Roh zabírá dřevěná palanda, na které spával čeledín, v dolní části býval prasečí chlívek. Do inventáře chléva patřily dížky na mléko, na krmení, na vodu, přidávací koše, stolice na řezání slámy, různá koryta, vidle a košťata.

Špýchar, který nyní slouží jako pokladna, byl do skanzenu přenesen z obce Mcely a spolu s přístřešky, rumpálovou studnou a suchým záchodem volně dotváří hospodářské zázemí chalupy z Chvalovic. Různě velké kůlny, a tak zvané podsvisle s pultovou střechou, nechyběly v žádné polabské usedlosti. Pod jedním takovým je vystaven soubor tradičního zemědělského nářadí převážně z druhé poloviny Do výbavy běžného hospodářství tehdy patřil masivní rozkládací vůz fasuněk, dále žebřiňák, lejta na močůvku, rádla a pluhy na koňský nebo kravský potah, dřevěné brány a válce, plečky a drobné nářadí jako kosy, cepy, hrábě, vidle, motyky, háčky na řepu, srpy a další.

Od přístřešku je pěkně vidět celou chalupu z Chvalovic s bohatě skládanou lomenicí. Ta výrazně předstupuje před průčelní stěnu a ve vrcholu je ukončená kuželovitým kabřincem s makovičkou. Původně měl doškovou krytinu, dávno nahrazenou pálenými taškami. Ve skanzenu byla z estetických důvodů zvolena střecha šindelová. Zajímavým prvkem střechy jsou dřevěné dlabané žlaby. Projdete-li kolem předzahrádky s ukázkami starých druhů květin máte před sebou drobnou památku, která stojí na svém původním místě od roku Je to památník obětí první světové války v podobě kamenné mohyly.

Na pamětní desce jsou vyryta jména všech místních občanů, kteří padli v letech — Ve skanzenu tato drobná památka zastupuje téměř na sto podobných pomníčků, odhalených po první světové válce skoro ve všech obcích na Nymbursku. U plotu stojí téměř tři metry vysoký kónický pískovcový sloup s malou kamennou stříškou. Je to milník neboli rozcestník, který původně stával na křižovatce dvou důležitých formanských cest nedaleko odsud u Nehvizdek.

Grafická designérka Radka Folprechtová: Nechci životem -

Milníky dostaly název podle toho, že bývaly od sebe vzdáleny jednu rakouskou míli, což je něco přes sedm a půl kilometru.

Vzdálenost v mílích, na nich uvedená, se počítala od větších měst, zde to bylo od Prahy. Milník ve skanzenu připomíná jednotné značení cest a vzdáleností, zaváděné v celé zemi v průběhu Různé medonosné rostliny provázejí skupinu úlů mezi chalupami z Chvalovic a Draha.

Exteriérová včelařská expozice doplňuje stálou výstavu rolnického včelařství, umístěnou do špýcharu z Vlkavy. Jsou v ní kopie dvou vyřezávaných úlů z Kláštera u Mnichova Hradiště, špalkové úly i nejběžnější a nejstarší kláty, vydlabané z kmenu nebo pařezu a také novější špalkový úl ze čtyřicátých let minulého století, uvnitř už účelně vybavený.

Dřevěný včelín byl postaven podle dnes už neexistujícího originálu z Pátku u Poděbrad. Obsahuje staré dřevěné i slaměné úly z Mimo jsou rozestavěny mladší úly, hlavně tak zvané budečáky. Pocházející z osady Draho u Chleb č. Tato chalupa patří k prvním větším objektům přeneseným do skanzenu a podle datování, objeveného při rozebírání na stropnici nad vchodem, také k nejstarším.

Reprezentuje zde zajímavý přechodný typ mezi nejběžnější jednotraktovou chalupou, jakou je sousední chalupa z Chvalovic a stavebně složitějším polabským statkem.

Lomenice s malou valbičkou je prostě obedněná, dvě okna v průčelí patří světnici hospodáře, třetí okno je od světničky výměnkáře. Síň v této chalupě je poměrně prostorná, průchozí a dá se z ní vejít do světnice hospodáře, do výměnku a také do zadní tmavé špýcharové komory. Nejzajímavější je v ní poměrně velké topeniště pod klenutým komínem, odkud se také nakládalo do velké pece na 12 bochníků, umístěné v pravém rohu světnice. Celá chalupa z Draha je věnovaná lidové stravě ve středním Polabí.

Vybavení světnice nábytkem a způsob jeho rozmístění je asi o padesát let mladší než v první chalupě. Takto se bydlelo na polabském venkově od konce Ze světnice se stala obytná kuchyň se železným sporákem, přistavěným k peci. V takové tradiční kuchyni z přelomu Recepty na jednoduchá jídla po generace předávaly matky svým dcerám.

Zvláštní místo v lidovém jídelníčku měl domácí chléb, který býval po staletí vždy základem venkovské stravy. Vše kolem jeho přípravy, pečení a ukládání je názorně předvedeno jak na panelech v síni, tak i při pohledu do spížní komory. Proto je tu vedle zásob a běžného mladšího inventáře v popředí velká díž s kopistí, tj. Jsou v ní předvedeny všechny druhy koření, které si hospodyně pěstovaly pro potřeby svých domácností a pak také všechny druhy cizokrajného koření, kupovaného ve městě na trzích.

To se zde používalo hlavně při přípravě svátečních pokrmů. Kromě koření je tu vystaven velký soubor nejrůznějších kořenek, zásobnic, hmoždířů a mlýnků na jeho úpravu a uchovávání. Za špýcharovou komorou, která se tu jen vzácně vyskytovala pod jednou střechou s obydlím, je chlév. Protože se v Drahu u chalupy původní chlév z nepálených cihel nedochoval, musel tu být podle dochované dokumentace rekonstruován i s přilehlou kůlnou pod valbovou střechou.

Nový prostor byl využit pro stálou výstavu o zpracování mléka v polabských domácnostech. Kromě dojaček, rozmanitých nádob na mléko a smetanu, krajáčů a bandasek je tu velká kolekce máselnic od nejjednodušších tluček až po moderní odstředivky a pěkně zdobené dřevěné formy na máslo. Nechybí tu ani různé lisy na tvaroh zvané šráčky a další předměty, používané k získávání tvarohu a výrobě domácího sýra. U chléva je pískovcová skruž, datovaná rokem a zajímavá tím, že byla zhotovena vcelku.

Původně patřila ke studni na dvoře velkého statku v nedalekém Mochově a do skanzenu byla věnována jako jeden z prvních exponátů už v roce Další špýchar z konce Do skanzenu byl přenesen už v roce se záměrem využít jeho interiéru ke krátkodobým národopisným výstavkám. Drobná přízemní stavba s pavláčkou, roubená většinou z borových trámů, vyspárovaných mazanicí, má sedlovou střechu a bedněné štíty.

Střecha je jako jediná v celém skanzenu ukázkově pokryta došky ze žitné slámy, nejběžnější krytinou na polabském venkově. Špýchar sloužil především k ukládání potravin — do horní velké a suché prostory se dávalo obilí a zemědělské plodiny, vyžadující uskladnění v suchu, do chladného kamenného sklípku pod ní se ukládalo mléko a další potraviny, vyžadující chladno.

Ahoj, ja som rodena Bratislavcanka a pred 3 rokmi sme sa s partnerom prestahovali na vidiek, lebo postavit tam domcek bolo lacnejsie ako kupit si byt v BA. Tiez sme si mysleli, ze budeme mat viac kludu a menej stresu ako je v hlavnom meste. Po pol roku od nastahovania sme dali inzerat na predaj tohto nasho RD. Obaja sme mestki ludia a velmi nam chyba socialny zivot, tu na dedine nic nie je.. Narodilo sa nam dieta a nie su tu ziadne chodniky ani park na kocikovanie.

Vsade musim chodit autom a to po case zacne vadit. Takze ti radim, aby si sa neprestahovala na vidiek. Pripadne, ak mas moznost, vyskusaj to na mesiac a sama uvidis. Ak je tvoj priatel tym pravym, urcite to pochopi a spolu najdete riesenie, mozno v podobe vikendovej chate, kde si priatel moze realizovat svoje kutilske tuzby. Takže teď je to tak, že já s dětma žiju ve městě a on tady jen tak přežívá, stejně jezdí často domů a některý víkend jedeme i my, jindy jede sám.

Tady se nudí a já se nudím tam. Ahoj, tak já zase řešila opačný problém, pražáka jsem tahala na moravu a podařilo se V Praze jsem bydlela 4 roky a pro mě to opravdu není, nemám ráda velké množství lidí, což byl v Praze kapánek problém Teď žijeme v menším městě, ale do budoucna plánujeme přestěhování na vesnici.

Já vesnici miluju, večerní vysedávání na zahrádce, grilovačky, bazén, za kulturou, sportem a ostatním mi nedělá problém si nějaký ten kilometr zajet Být tebou, tak tam jedu třeba na 14 dní na dovolenou a představuju si, jestli bych to takhle vydržela déle. To, co popisuješ, podle mě ani není vesnice. Já bydlím v něčem podobném, městečku o obyvatel. Pochvaluju si, že mám všechno u nosu.

Pěšky můžu dojít k doktorce, jsou tady hospody, sportovní vyžití, Lidl a ještě jeden supermarket, který maj otevřeno každý den až do večera. Pár let jsem bydlela v Praze, teď jsem cca dvacet kilometrů od ní a neměnila bych.

I když je fakt, že z Prahy nepocházím. Ale představa, jak jedu někam do parku MHD, abych mohla vyvětrat děti, mě dost děsí. Navíc pro děti tu pak je školka, základka, ZUŠka, Sokol a další vyžití, takže ani na kroužky nebudu muset vozit nikam daleko.

Spojení s Prahou teda máme luxusní, vlak je v centru za půl hodiny a ve špičce jezdí co 15 minut. Z Modřan jsem na Václavák jezdila dýl. Tak to jsem to zjevně popsala dobře. Ahoj zeny, prosím poraďte. Jsem v podobné situaci, která mě čím dál víc psychicky vyčerpává. Pocházím z Poděbrad. Přítel měl již před seznámením se mnou plán postavit v obci vysněný domek, takže nemohla být ani řeč o tom, stavět někde jinde, zvlášť, když jsme se znali tak krátce.

Už tenkrát jsem se tam cítila se svým měšťáckým přístupem jako mimozemšťan a bez své rodiny sama. Sváděla jsem to ale na probíhající stavbu měli jsme na sebe s přítelem málo času a utěšovala se tím, že pak bude vše lepší, že si určitě jednou zvyknu.

Hned ze začátku mi začala dávat pěkné kapky tchýně, která na mě kvůli synovi neskutečně žárlila. Jak jsem později zjistila, pomlouvala mě za mými zády. Podobně se pak začala chovat i její dcera, tedy přítelova sestra. Obě mi začaly dávat najevo, že pokud se nepřizpůsobím jejich způsobu života, nebude tu pro mě život s nimi jednoduchý. Za 4 roky jsem si přímo ve vesnici obyvatel nenašla téměř žádné přátele s lidmi z práce jsem si perfektně rozuměla, ale bohužel minimálně s lidmi z vesnice -tímto se omlouvám všem, co bydlí na venkově, nechci házet všechny do jednoho pytle:- Necítím se jako nějaká městská rozmazlená fiflenka, i tak bych ale dala duši za to sednout si místo do zahulené vesnické hospody do kavárny, místo tancovačky v zaplivaným kulturáku zajít na ples, místo procházky po návsi se projít v parku.

Byla jsem si čím dál méně jistá, že tu chci zůstat. Táhlo mě to zpátky do města čím dál víc. Pak už jen stačilo pár impulsů poslední kapky a balila jsem si věci, dávala výpověď v práci a stěhovala se zpět do Poděbrad.

Jsem tu pár měsíců a nyní nevím, zda jsem udělala dobře či ne. Přítele i po více, jak 5ti letech nesmírně miluji a vím, že on miluje mě. Prodat dům a přestěhovat se za mnou je však pro něj nepředstavitelné.

Ženy Jiřího z Poděbrad: Domácí puťku vystřídala ambiciózní vládkyně –

Dal mi však najevo, že by byl moc rád, kdybych se vrátila zpět. Nevím, co si mám teď počnout. Vrátit se zpět a zkusit tam začít znovu nebo zůstat v Poděbradech a snažit se na něj zapomenout? Také už bych si moc ráda pořídila děti. Budu se na život na vesnici dívat s dítětem jinak, lépe, nebo to bude spíš horší? Děkuji za každý váš názor…. Život na vesnic je dnes po stránce mezilidských vztahů velice podobný tomu ve středověku.

Zvlášť pokud zdroj obživy - tedy firmy, fabriky, velké školy atd. Pak jde hlavně o to, co kdo urve na úkor ostatních lidí pro svoji rodinu. Pokud najdeš na vesnici kamaráda, rovná se to zázraku. Takže ti ubyde další kamarád a ty se divíš proč… Pokud můžu radit, opouštěj město jen krátkodobě a už vůbec ne na zbytek života. Ta kvalita existence je nesrovnatelná, to už jsi sama zmínila…. Fathom asi ne, u mne to s dětma lepší není. Já coby pražanda jsem šla kousek za Prahu. Sice to není až taková prdel, cca 4 tis lidí, funguje tu aspon mateřské centrum, ale stejně jsem věčně nasáčkovaná s dětma v praze nebo kladně.

Ani s dětma mě to tu nebaví, do místní zaflusaný putyky jsem nepáchla ani jednou, jediný plus je zahrada v létě, což bych ve městě neměla, ted bude i bazén, tak na to se těším.

Nějaký kamarádky bych tu asi i našla, ale proč, když mám své ve městech, prostě co tady Ale zas přítele bych kvůli tomu neopustila, jenže zas neřeším tchyni a švagrovku. No máš těžký rozhodování. Ahoj Fanthom! Jsme žiju v sousedním městě…V Poděbradech jsme často, hlavně tedy jaro- léto….

Pokud máš ted takový pocit z vesnice a tchýně a z lidí tam, tak si myslím, že s malým mimčem by ses teprve mohla cítit izolovaná…. Přítel má postavený dům, který prodávat nechce a žít v Poděbradech také ne. Na vesnici má svoje přátele, rodinu, pohodu, přírodu, kterou miluje. Poděbrady jsou pro něj nezajímavá placka bez lesů a byl by tady pravděpodobně dost nešťastný…. Víš todle je asi spíš o povaze. Já jsem naprosto typický měšťák - celý život ve městě, na hlavní třídě.

Když naši kdysi koupili chalupu na venkově, tak jsem si připadala jak exot. Nehledě na to,že se se mnou nikdo nechtěl bavit. Nakonec mě přijali a byly to ty nejkrásnější roky mého života…ač už jsem v tu dobu byla pubertačka a více-méně slečna na ekonomce.

Nechci aby to znělo špatně, lidé na venkově jsou většinou opravdu jiní, ale já asi nikdy nebyla typická fiflena. Měla jsem a mám ráda město, ale na druhou stranu stejně tak jsem cítila opravdovou pohodu mezi nimi. Strašně ráda jsem s nimi zašla do obyčejné putyky, strašně ráda jsem klevetila u nás na zahradě. Ty roky se prostě vymazat nedají. Nyní žiji zase ve městě, na chalupu jezdím minimálně - přece jen se můj život otočil jiným směrem, rodina, dítě, práce..

Ale kdyby mi někdo nabídl pojď na venkov, tak jdu.. Začátky bývají těžké, musíš si uvědomit, že přizpůsobit se musíš ty, ne oni.. A možná toto vnímám mnohem víc jako máma. Bože jak já bych byla ráda, kdyby Kačka řádila jako my kdysi. Kolikrát,když na ni koukám, jak je vzorně městská, tak mi je smutno.

Ona nikdy nepoznala takové to řádění, bezstarostost…ano,mám ji pod dozorem,což ve městě člověk musí. Ale vesnice? Kde je naprosto normální, že přijde banda dětí na oběd k jednomu a na večeři k druhému? Kdy jsou děti špinavé, ale tak krásně šťastné? Ano, je fakt, že jsem v tomdle asi jiná.

Po nevydařeném manželství mám vedle sebe chlapa, který nám nandá batohy na záda a vezme nás na víkend do Českého ráje.. Mít možnost.. Byron, otázka je, co si představuješ pod kompromisem. My se na rozumném kompromisu nějak nedokážeme dohodnout….